2 Kovbojové a my

Michal jezdil na svém prvním koni jménem Čaki a já se přidala ač nerada na Adámkovi.Vyjížďky po okolí byly super,vždy se na nich něco přihodilo.Tu někdo někomu prostřelil ruku,tu někdo spadl z koně a nebo se vrátil bez.

Tak jsme z koní byli nadšení,že jsme si jich pořídili víc a začali pořádat vyjížďky po okolí.Jako instrukor u nás byl David.Holky se z něj mohly zbláznit,takže jízdy byly pořád nabité.Ale zkusili to i vyžlováci - Vlasta,ten nejvíc,Radek,Borůvka,Dáša a další.

Hospoda jela bez zavírací doby a najednou toho bylo moc.Chtěli jsme ji prodat.Mezitím se oslavoval každý rok otevření.To byly neuvěřitelné oslavy.Největší vzpomínky mám na 5 let Pinta.To se jelo tři dny nonstop.Bylo přenádherné počasí a ráno po celonoční pářce když jsem přišla na zahradu,kde polehávali a posedávali zmožení kamarádi v paprscích právě vycházejícího sluníčka - tak to byla bomba !!

Hlavně jsme tenkrát pařili všichni dohromady staří kovbojové,novodobí rádoby kovbojové,vyžlováci,pražáci...fakt to nemělo chybu.Postupem času tyhle pářky vyšuměly,ale vzpomínky na ně jsou jedinečné.

Těmhle akcím většinou velel Láďa Janeček.Ten dokázal tak rozjet zábavu v hospodě a hrát na kytaru,zpívat svoje vymyšlený texty písniček,ve kterých nezapoměl na své kamarády.K jeho nejvýbornější akci patřily jeho smyšlené padesáté narozeniny,kterými napálil všechny.